V sobotu 19. července 2025 začalo naše prázdninové dobrodružství. Tradiční letní tábor spolku Děti a příroda s názvem Po stopách kmotry lišky Coco se konal v táborové základně u obce Malá Bystřice, která se nachází v blízkosti oblíbené přehrady Bystřička.
Základnu tvoří malé dřevěné chatičky důmyslně pokrývající svahovitý terén, dále budova, ve které se nachází společenská místnost a prostorná kuchyně, a také chata, která slouží především k ubytování personálu. Celý prostor, ke kterému patří i dvě přilehlé sportovní hřiště a rozlehlé zastřešené atrium, je ukrytý v porostu hustého lesa. Ten vše bedlivě chrání před silným větrem, nebo letním slunečním žárem.
Tábor byl po převzetí a ubytování všech natěšených dětí zahájen slavnostním nástupem. Hlavní vedoucí Martin Polák (předseda spolku Děti a příroda, z.s.) postupně dětem představil všechny „dospěláky“. Kuchaře a kuchařky, trubače, programátorky, zdravotnici, vedoucí jednotlivých oddílů a jejich instruktory a všechny pomocníky, kteří se chodu tábora zúčastňují. Na počest byla vyvěšena táborová vlajka, která jako symbol dohlížela celé dva týdny na zdar této záslužné akce.
Děti vytvořily čtyři týmy, v každém týmu bylo devět, deset členů. Nejdříve dostaly za úkol vymyslet název týmu, pokřik, a také si vytvořily vlastní vlajku. Každý tým měl svou barvu a děti po celý tábor nosily šátky té barvy, která jejich skupině náležela. Každé dítko i dospělý dostali krásné táborové tričko, které jsme si brali především na společenské události, jako každovečerní nástup, či společné výlety. Tak během jednoho dopoledne vznikl zelený tým – Blátonožky, modrý tým – Švestky, červený tým – Boloňáci a žlutý tým – Tučňáci. Vlajky byly nádherně vymalované, jedna hezčí než druhá. Pokřiky byly zábavné a je vidět, že u jejich skládání děti opravdu přemýšlely.
Budíček býval zpravidla v sedm hodin ráno. Každý den začínal povinnou rozcvičkou. Všichni si protáhli rozleželá tělíčka a pro nadšence se pořádal běh do oblíbeného (jak pro koho) kopce, který zvládli vyběhnout jen ti nejzdatnější. Po ranní hygieně se děti pustily do vydatné snídaně.
Největším bonusem celého, tak trochu mysliveckého tábora, byla výuka hry na lovecké nástroje. Celou výuku si vzala na starosti paní ředitelka ZUŠ Potštát Jana Kozubíková, MBA a její tým: dcera Jana Kozubíková (studentka konzervatoře), Bc. Jan Kelnar a MgA. Jan Garláthy (oba profesionální učitelé a absolventi JAMU Brno) a Jiří Šustek. Pod vedením tak úžasných a hudebně vzdělaných lidí se děti i dospělí učili první krůčky při hře na lesnice. Nejdříve se učili správně stát, dýchat a „prskat“ do nátrubku, a poté už pomalu přešli na samotný hudební nástroj. Některé zvuky zněly jako vysloužilá parní lokomotiva nebo přejetá kočka, ale postupem času se všem podařily vyloudit celkem příjemné tóny skladeb Dykova desatera. Hlavně to děti opravdu bavilo a všem při hře svítily jiskřičky ve šťastných očích.
Hned v pondělí k nám zavítal sokolník Michal Procházka se svými svěřenci. Byl to neuvěřitelný zážitek. Dozvěděli jsme se spousty nových a velmi zajímavých informací o životě těchto krásných a divokých opeřenců. Nadchly nás ukázky, kdy dravci z bidýlka přelétávali těsně nad hlavami dětí, nebo kdy byl dravec vypuštěn do volného prostoru, který ladně prohledával. Ukázal nám tak celé své tělo i s úctyhodným rozpětím křídel. Jedním slovem nádhera. Mohli jsme sledovat neslyšný let sov: Výra velkého, Sovy pálené, Puštíka obecného, Kalouse ušatého, Sýčka obecného, Výrečka malého, a pozorovat krásu dravců: Poštolky vrabčí a obecné, Káněte lesního a velmi netradičního Kondora krocanovitého, ten se jen tak nevidí!
K všeobecnému chodu tábora patří dětmi oblíbené noční hlídky. Poctivě jsme se po týmech střídali a po nocích dělali přísnou ostrahu tábořiště a především táborové vlajky. Nejdříve vycházeli s baterkou a v teplém oblečení naši nejmenší, a poté ti starší. Mezi obchůzkami si „strážáci“ povídali a hráli různé stolní hry a karty. Na případné narušitele si nachystali různé nástrahy a klacky, tak jsme i rádi, že se nikdo neodvážil mezi „po zuby ozbrojené“ děti vlézt!
Všichni jsme se během tábora stali závislými na místní kuchyni. Kuchařinky Jaruška s Aničkou a mládenci Tomáš a Mira se o nás starali tak, že jsem časem pojala podezření, že si nás chtějí vykrmit a sníst! Strava byla vyvážená a bylo jí opravdu hodně. Kuchaři vzpomněli, že tolik jídla se snad v minulosti ještě nesnědlo, že jsme jako kobylky. Ale byli rádi, že jejich těžká práce nepřišla vniveč, a že nám tak moc chutnalo. Milovali jsme jejich jablečné řezy, různé pomazánky, palačinky, skvělé husté polévky, omáčky… No, ještě teď se olizuji!
Ke kuchyni i hlídkám patří ještě jedna služba, a to tzv. služba dne. Ta obnáší úklid společných prostor, především po každém jídle, sklízení a umývání nádobí, vytírání sprch, wc. Překvapilo mě, kolik dětí bylo ochotno pomáhat, třeba i s vytíráním sprch, protože doma to dělá máma, která je k tomu nepustí, a je to přitom tak baví!
K táboru neodmyslitelně patří sport a hry. Naše programátorky Ivča, Gabča a Míša připravily perfektní zážitkový program, nebyl čas na nudu a zahálku. Pomalu se rozjela olympiáda týmová i jednotlivců. Děti soutěžily v nejoblíbenější šátkované, v přehazované a v různých mini hrách, které je velmi bavily. Mnoho těchto her bylo založených na týmové práci, kdy se děti musely mezi sebou domlouvat a věřit jeden druhému. U některých her se učily Morseově abecedě a šifrám, se kterými se v životě mohou potkat, a lépe jim tedy porozumí.
Kamarád Filip Mičulek s partnerkou přijeli předvést táborníkům vábení zvěře. Ukázali jim v praxi spoustu zajímavých vábniček. Na vábení jelenů, divokých prasat, srnčí zvěře a také dravé zvěře. Poutavé ukázky něčeho, s čím se mnozí setkali úplně poprvé, byly zpestřeny tím, že si to zájemci z řad diváků mohli vyzkoušet. A že jich bylo!
Kolega Bc. Radomil Holík (Hagrid), který se po celý tábor staral o chod tábora ze strany hospodářské, vymýšlel pro děti spoustu aktivit a zábavy. Jelikož dovezl drona, tak byl pořád v obležení zvědavců. Dronem natáčel velmi zajímavá videa a ukazoval prakticky dětem, jak vyhledává kladená srnčata v pícninách. Skupinka dětí se schovala do vysoké trávy a on s ostatními pustil dron nad ně a snažil se je vyhledat a lokalizovat. Pro děti to byla obrovská zábava, ale i velké ponaučení do budoucna. Protože toto je skutečná cesta pomoci mláďatům, které bez ní končí pod noži nemilosrdných sekaček.
Navštívili nás také vojáci z Krajského vojenského velitelství Olomouc, kteří pracují pod skupinou POKOS, což je zkratka pro Přípravu občanů k obraně státu. Jednotlivé týmy se točily na stanovištích. Budovaly si improvizované přístřešky k přespání v lese, vyráběly si líbivé odznaky, oblékaly se do výstrojních součástek AČR, prozkoumaly vůz - novou Toyotu Hilux, kterou byla armáda doplněna, a také si vyzkoušely střelbu v laserové střelnici. Děti obdržely spoustu upomínkových předmětů, které jim udělaly radost. Součástí programu byla i přednáška válečného veterána Františka Vlacha. Všichni s napětím poslouchali o jeho cestě vojenským životem, kde 23 let sloužil u jezdeckého, lezeckého a později průzkumnického pluku. Zúčastnil se čtyř zahraničních misí, působil na Balkáně, ale také v Iráku. Přežil pád vrtulníku společně s dalšími dvaceti lidmi na palubě a stále se zajímá o aktuální politicko – vojenský stav ve světě. Dvakrát se zúčastnil významného pochodu válečných veteránů v Londýně. Svými slovy dokázal rozlítostnit své věrné posluchače, ale i povzbudit národní hrdost. Děkujeme!
Velkou radost přinesla dětem tradiční ukázka kynologie. Přijeli k nám přátelé ze spolku Zlínský Šakal. Tato skupina kynologů se zabývá nejen loveckou praxí, ale právě i ukázkami pro děti a širokou veřejnost. Přiblížili nám, jak takový lov se psy probíhá. Představili různá plemena loveckých psů, ohaře, teriéry, jezevčíky, děti si mohly vyzkoušet, jak fungují GPS lokátory, vysílačky, dále jim byl ukázán nácvik norování v umělé noře. Ohaři zase ukázali, jak vypadá práce při aportování zvěře a vlečky. Nejvíce se dětem líbilo, že mohli pejsky hladit a hrát si s nimi. Zpestřením jistě byla i ukázka kvalitních puškohledů a dalekohledů od světoznámé firmy Meopta Přerov. Děkujeme za precizní ukázky a za hodnotné dárečky!
S kynologií jsme pokračovali i později, kdy jsme s dětmi došly k nedalekému romantickému Cábskému jezeru. Tam moje fenka Českého fouska Brita z Přestavlckého revíru předváděla ochotu na otevřené hladině a přinášení aportu z vody. Týmy se zhostily daného úkolu, a to, stavba domečků pro skřítky s komentářem, co, jak a proč postavily. To jsme si užili legrace, když jsme si vyslechli příběh o dědovi Boloňákovi, který v těch místech nechal vystavět v 19. století město Boloňské údolí, které bylo několikrát dobyto nepřátelskými vojsky. Z města zbyla jen zřícenina hradu Špagetov s přilehlým tajemným lesem a mocný zámek Mery a Petra, zdejších vládců. Nachází se tu i památný strom, a výstavba nových domečků zničeného města. V blízkosti se také nachází Shrekova bažina a velká pastva pro původní červené mravence, kteří se tu ve velkém chovají. Myslím, že bezprostřední dětská fantazie nemá a snad i nikdy nebude mít konce!
V polovině tábora nám bez přestávky tři dny pršelo. Volný čas jsme strávili u ohně pod atriem, hráli různé hry a vyráběli spoustu zajímavých věcí, například náramky pro přežití, tzv. paracord. Hagrid děti učil výrobu šperků a ozdob z jeleního parohu.
Přestalo konečně pršet, proto jsme mohli vyrazit na plánovaný výlet. Jeli jsme autobusem na historický hrad Helfštýn, který jsme si celý prohlédli. Poté jsme se vydali do Týna nad Bečvou, kde na nás na lovecké chatě čekalo milé občerstvení a mohli jsme si zde chvíli odpočinout. Pak jsme se po cyklostezce podél řeky Bečvy vydali do Lipníka nad Bečvou, kde už na nás čekal autobus. Jakmile jsme se unavení, ale spokojení vrátili na základnu, čekalo náš milé překvapení. Konečně za námi přijela liška Coco, moc jsme se na ni těšili. Dokonce jsme se s ní mohli vyfotit, máme překrásné fotky na památku. Úžasné zvířátko!
Další den nás čekalo vaření polévek v kotlíku, což je velmi oblíbená disciplína. Rozdělali jsme ohně a každý si vylosoval, jakou polévku připraví. Polévky se nám velice povedly. Vzorky pro porotu na vyhodnocení jsme donesli do kuchyně a po zbytku se jen zaprášilo. Taková dobrota to byla! Odpoledne jsme se věnovali výcviku ve střelbě ze vzduchovky a čekal nás velmi náročný orientační závod přes různé překážky. Nejzábavnější bylo překonat dvě vodní nástrahy, málo kdo se vrátil ze závodu suchý. Večer jsme si rozdělali ohýnek a údolím se začaly nést tóny táborových písní s kytarou. Ani jsem si při hře nevšimla, že spacáky, ve kterých se děti uvelebily, jsou najednou prázdné. Vedoucí a instruktoři si děti pomalu vyzvedávali, aby je vypustili na stezku odvahy, která byla fakt strašidelná! Po ní už se děti pomalu ukládaly k potřebnému spánku.
Předposlední den jsme uspořádali již tradiční naháňku na divočáky a jinou zvěř. Proběhl řádný nástup s poučením od předsedy a hospodáře, rozdělení střelců a honců k závodčím. Nástup byl vyšperkován našimi precizními trubači. Ti nás doprovázeli po celý hon. Střelci byli zavedeni na štonty, měli nabité šišky a čekali na honce, až jim naženou zvěř. Po odtroubení začal lov! Střelci pálili jako u Verdunu. Výsledkem byla spousta ulovené zvěře, která se musela sama dobelhat na výlože. Dokonce jsme měli jeden složitý dosled postřeleného selete, který provedla Ivča s lajkou Barnym, šlo jim to výtečně, kus byl řádně dosledován! Naháňka skončila výřadem, předáním úlomků úspěšným lovcům a pozváním na poslední leč, která byla zpestřena krátkým, ale spravedlivým soudem. Poslední leč se konala ve večerních hodinách. Stoly se prohýbaly pod výtečným občerstvením, hudba hrála a všichni tančili a loučili se tak s dvěma týdny, které na táboře prožili.
Poslední den, den návratu k rodičům, byl zahájen nástupem, kdy byly vyhlášeny výsledky všech soutěží a rozdány hodnotné ceny. Na konci se celé osazenstvo tábora vyfotilo dronem v důmyslné sestavě, kdy my všichni jsme představovali hvězdičky seskupené do obří liščí stopy. Jako hvězdný otisk stopy kmotry lišky Coco, jejíž stopu jsme tedy nakonec společně objevili…
Spolek Děti a příroda děkuje všem sponzorům za štědré dary, a také všem, kteří se na přípravě a organizaci jakkoliv podíleli!
Děkujeme!
„MYSLIVOSTI ZDAR!“
Text a foto: Daniela Palíková a spolek Děti a příroda, z.s.